Tato neděle byla opravdu pestrá. Po adrenalinovém odpoledni na Matějské, jsme byli pozváni našimi kamarády na natáčení X Factoru. Šli fandit kolegům z divadla, skupině Za 5 dvanáct. Chvilku jsem váhal, protože jsem doposud neviděl jediný díl a přiznám se, že mne tato soutěž (stejně jako SuperStar) moc nezajímala.  Ale převážila zvědavost, a navíc nás chtěli už delší dobu seznámit se zpěvačkou této skupiny Terezou Zelinkovou (domovské stránky), která exceluje v muzikálu Producenti.

Už v sedm hodin jsme se tedy dostavili do tovární haly na Kolbenově (někde jsem slyšel, že to bývala hala ČKD). Hned při vstupu nás ochranka v bomberech a s povětšinou vyholenou hlavou podrobila důkladné prohlídce (detektorem kovu, a prohlédnutím “zavazadel”). Nutno podotknout, že ochranka byla všude kam jsem se podíval. Odhaduji v celém objektu na 30 - 40 lidí.  Jako první se vcházelo do jakési předhaly, kde byla šatna a Toi-Toi budky - zatím nic moc, říkal jsem si :). Dalším vstupem jsme se konečně dostali do druhé části haly, odkud se přenášel přímý přenos a kde se to celé “dělo”.

Kulisy (dá-li se to tak nazvat) byly opravdu dobře vymyšlené. Všude kam jsem se podíval, byly velké ploché televize, které byly doplňené o obří LED panely, podium bylo prosvícené a jakoby pulzovalo. No co to budu popisovat, asi to většina z Vás zná z televize. Připadal jsem si tam jak v nedaleké budoucnosti :) Překvapilo mne také množství kamer, různých provedení a velikostí (jedna co jsme měli hned za zády, vypadala jako větší raketomet :) ). Nejvíc mě ovšem fascinovaly jeřábové kamery, které jsou hrozně přizpůsobivé a dají se s nimi dělat neuvěřitelné věci.

Ptal jsem se kamarádů, proč jsme tu o hodinu dřív, když se jedná o přímý přenos. Ale v zápětí se mi dostalo odpovědi. Přišel (asi) asistent režiséra a začal nám vysvětlovat jak a kdy máme tleskat, která část publika smí vstávat a která ne, kdy se smějí zvedat transparenty a kdy zvedat ruce, kdy tleskat do písníček a jak se dělá “vlna”. Nakonec jsme si zkoušeli různé druhy potlesku! a projevů náklonosti k soutěžícím a porotcům (nesouhlas/souhlas s názorem). V první chvíli jsem tomu nemohl uvěřit. Ale vtip to nebyl. Naši zkušenější kamarádi, pro které je vystupování na veřejnosti a různé takovéhle akce denním chlebem, zůstali v klidu a na pokyny nereagovali. Vysvětlili mi, že se ten potlesk, který “zkoušíme”, natáčí a kdyby se snad v přímém přenosu netleskalo jak chce pan režisér, tak to prostě nahradí tímto předtočeným potleskem. Z toho vyplývá - Nikdy nevěřte všemu co je v televizi a ani když je to v přímém přenosu.

Po té co nám panem asistentem bylo vysvětleno, že se nemáme během přenosu dloubat v nose a škrábat v uchu, to konečně začalo. Protože to asi většina z Vás viděla, zkrátím to pouze na mé pocity. Pořád jsem si nemohl tak nějak zvyknout, že kousek odemne sedí pan Janda, paní Osvaldová a Ondřej Soukup. Lidé, které vídám v novinách, na obrazovce a prostě všude. Měli jsme dobrá místa, takže se stačilo víc natáhnout a mohl jsem panu Jandovi ujídat z dortu :D. Také mne hodně překvapilo jak to mají promakané, například příchod soutěžích, živá kapela a celkově provedení scény. Nakonec nás atmosféra strhla. A ani jsme nemuseli dostávat pobídky k potlesku od pana režiséra, který mluvil od někud z hůry :)

Leoš Mareš je samostatná kapitola. Přiznám se, že do neděle jsem měl na něj názor podobný tomuto: “Nafoukaný frajírek, který se předvádí”, ale po patnácti minutách jeho “akce” na podiu musím říc, že je to velký profesionál. To jak pracoval s kamerou a kameremany, jak se soustředil na text, který bude říkat až se kamery znovu rozjedou (při reklamách, jsme měli volno) nebo to, jak rychle reagoval na věci, které nebyly ve scénáři. Zkrátka si myslím, že ty peníze, které za to pobírá jsou zasloužené.

Celkově si myslím, že to byla dobrá zkušenost. Terezu Zelinkovou jsme nakonec také poznali a musím říct, že je to velmi charizmatická slečna :) Navíc píseň od Michela Jacksona, kterou ten večer zpívali mám moc rád. Ještě se pochlubím (není to hezké, já vím), že jsme ten večer měli možnost poznat (no poznat…potřást pravicí a říct “Ahoj” :D) i Lumíra Olšovského a jeho přítele, protože je kamarádem našich kamarádů a fandí taktéž skupině Za 5 dvanáct.

Doufejme, že nespychnu :D