Když mi kamarád minulý týden nabídl jestli se nechci proletět s jeho kolegou pilotem v letadle, řekl jsem: “Chci! Já chci, chci a chci!” . Letadla mám rád, u simulátoru dokážu strávit hodiny, nikdy jsem v letadle neletěl a dělám ve firmě, která se zabývá leteckým průmyslem. Byla to jasná volba…

V pondělí v jednu hodinu jsme dorazili na mostecké letiště. Kolega pilot (dále Petr) už tam na nás čekal. Zprvu jsem se lekl letadla, protože to byl skoro 40 let starý Zlín 43, ale byl v dobrém stavu (jak se později ukázalo). Jedná se o čtyřmístný cestovní letoun, jehož maximální rychlost je 330 km/h a dolet kolem 1200 km.

Tak tedy nasedat a hurá rolovat na dráhu. Mostecké letiště je malinké, travnaté a rozryté od prasat. Dáte mi asi za pravdu, že malý strach byl na místě Po té co nám bylo vysvětleno co jaký přístroj ukazuje, a po té co nás Petr potešil, tím že řekl: “Doufám, že vzlétneme, protože jestli ne tak dráha končí strmým svahem dolů a to by nebylo moc hezký”, přidal plyn. V mžiku jsme po trávě jeli skoro 130 km v hodině! Takové zrychlení jsem nečekal…Najednou jsme přestali drncat a zůstali viset ve vzduchu. Neskutečný a nepopsatelný pocit. Moje hlava to nechtěla nějak pochopit. Zvlétnutí je asi to, co si budu pamatovat nejvíc

Trasu jsme měli naplánovanou kolem místních kopců, dále pak nad povrchovými doly a nakonec nad Krušnými horami, konkrétně nad přehradu Fláje, kde jsem uprostřed lesa pět let bydel, odříznut od světa. Pohled na ty kostičky (rozuměj město ) dole je zvláštní. V jednu chvíli jsem si připadal jako ve hře Transport Tycoon, a nejvíc mi to navodilo když jsme letěli nad pilou.  Jen vzít kurzor a stavět cesty . Vynikající na létání je, že jste všude rychle. V jednu chvíli jsme byli nad dolem a v druhou (asi o pět minut později) o pětadvacet kilometrů dál nad horama. Letěli jsme v průměru 240 km/h a let probíhal v pořádku. Vždycky mne nečekaně překvapilo náhlé propadnutí letadla. Sice jen o “pár čísel” ale stejně to bylo zvláštní (ale docela příjemný pocit) a já si říkal, co kdyby se ten propad nezastavil. Petr byl ochotný, všechno vysvětloval a popisoval a já z celého průbehu letu měl dojem, že to není zas tak těžké Jako jízda ve škodovce, jen 700 metrů nad silnicí :D. Zajímavé bylo také “zatáčení” (nebo jak to nazvat), protože to bylo pod docela velkým úhlem a najednou se člověk ocitne bokem k zemi, což je také rozhodně zajímavý pocit.

Když jsme šli na přistání, znenadání se do nás opřel vítr zleva - měl jsem docela strach (jak to s námi hodilo) ale Petr to měl v malíku. Naklonil v klidu letadlo proti a bez problémů přistál. Hned mě přešel dojem “jízdy ve škodovce” :). No…abych to zkrátil. Zážitek to byl jedinečný a doporučuji každému, kdo třeba váhá zda to zkusit. Není se čeho bát a stojí to za to. Teď jen naštřit 150 tisíc na letecký výcvik a do práce už metrem jezdit nikdy nebudu

Výběr fotek, které jsme nafotili během letu najdete ve fotogalerii.